Příměstský kemp 2013
Modřická naděje se jmenuje Quido Boleloucký.
(Modřice) Příměstský kemp v Modřicích, který se konal ve druhém prázdninovém týdnu, se navzdory nádhernému letnímu počasí, rozhodlo absolvovat deset žáků od ročníku narození 1998 až do ročníku 2002. Ale jenom stáří letos nerozhodovalo o nohejbalovém umu. Někteří chlapci přicházeli každý den i s tím, kam až mohou s chováním zajít a jak a kde nejlépe utajit svůj um, případně neum…
Některým trvalo i celé tři dny, než pochopili co se od nich žádá, někteří však hned od začátku zabírali naplno a v bodovém hodnocení se ostatním hned od startu vzdalovali.
Bohužel, zrovna ti nejstarší, kteří nahlédnou co nevidět do nelítostné dorostenecké kategorie, příliš energií nehýřili, tedy herní energií a její přebytek potom věnovali různým legráckám, starým jako lidstvo samo.
Herně byl bezkonkurenčně nejlepší Quido Boleloucký, na kterém bylo znát, že chce, ale opravdu chce, být nejlepším. Atleticky a pohybově vynikal Honza Bartoš, u ostatních bylo charakteristické střídání silných a slabších okamžiků, zřejmě podle současné „nálady“.
Každopádně i toto bylo pro trenéry Stehlíka a Hrona určitým vodítkem pro hodnocení účastníků kempu.
Bohužel, zjištování mentálních možností jednotlivců, přineslo tristní poznatky.
Některé úkony nebyli chlapci schopni dobře plnit pouze proto, že „se jim nechtělo“ a to je, pro dojem z nich, daleko horší, než pohybová neschopnost. Staré pravidlo říká: „když nechceš tak je to horší, než když nemůžeš“!
Ti, kteří tedy nechtějí něco poctivě dělat, budou mít cestu k ůspěchu nejen ve sportu ale i v životě, o hodně těžší.
Bodování tedy s velkou převahou vyhrál jeden z nejmladších, Quido Boleloucký, za ním se s odstupem umístil Honza Bartoš, na třetím místě dost překvapivě Michal Jonas a na čtvrtém nováček Petr Smetana. Zklamáním bylo až páté místo Tomáše Svobody, stejným zklamáním bylo až šesté místo Filipa Kolberta. Právě tito dva měli být tahouny družstev a byli stavěni většinou proti sobě. Výsledky jejich snažení nebyly vždy, mírně řečeno, čitelné. Sedmý Pavel Lukl těžil zejména z fotbalové šikovnosti a Jakub Řehoř, jediný levák, předváděl snaživé výkony a určitě o něm v budoucnosti ještě uslyšíme. Poslední sice skončil Jakub Matějovský ale zrovna on byl jedním z těch, který občas „nechtěl“. Cením ovšem jeho téměř bezchybnou nahrávku. Pro nerespektování pokynů trenéra jsem ve středu vyloučil Tomáše Brennera a vymazal ho i z celkového hodnocení.
Kemp se odehrával na dvou kurtech, na jednom se hrály zápasy všech disciplín, na druhém se odstraňovaly nedostatky. Rozcvičky si bral na svá bedra Karel Hron a bylo někdy opravdu těžké kluky uhlídat tak, aby cviky prováděli tak, jak se to vyžaduje.
Nutno ovšem dodat, že chlapci dostávali fyzicky řádně do těla a každý den končili vyčerpaní. O tom však je soustředění, aby hráči dokázali plnit herní činnosti ve stavu totální únavy. Každý by si měl uvědomit, že jej trenéři vychovávají právě pro finálové zápasy a tam se hraje opravdu na doraz a do úplného vyčerpání.
Všechny procvičované činnosti souvisely s nohejbalem a byly prováděny soutěžní formou, ve které byli všichni přísně sledováni a bodováni. Nebyl to tedy žádný „pionýrský tábor“ ale prostě přípravný kemp pro ty, co chtějí být mezi nejlepšími nebo, nejlépe, úplně nejlepší!
Vítěz hodnocení QUIDO BOLELOUCKÝ si rozhodně na náročnost nestěžoval.
Quido, očekával jsi, že budeš nejúspěšnějším účastníkem?
Trochu jo, hodně záleželo také na tom, jak se k účasti postaví ti starší.
Z koho jsi měl v hodnocení největší strach?
Z Tomáše Svobody ten měl na to, aby hodnocení vyhrál.
Jak bys zvolil nejlepší trojici hráčů v kempu?
Asi já, Tom a Honza.
S kým sis během trvání kempu nejlépe rozumněl?
S Honzou Bartošem, máme k sobě věkově i povahově nejblíž.
Myslíš, že byl kemp pro tvůj nohejbalový růst užitečný?
Ano, hlavně na kondici, s procvičováním činností jsem moc problémů neměl, snad jen kraťasy mi moc nešly.
Byl kemp extrémně fyzicky náročný?
Celkem ano ale dalo se to vydržet. Myslím, že se to během sezóny příznivě projeví.
